Mgr. Martina Kateřiňáková
Jsem speciální pedagog (Ostravská Univerzita v Ostravě) a aktuálně také postgraduálně studuji jednooborovou psychologii (Univerzita Palackého v Olomouci). Převážnou část své odborné praxe působím jako poradenský pracovník. Mám zkušenosti z MŠ, ZŠ i SŠ (školní speciální pedagog, ale i učitelka) a z pedagogicko-psychologické poradny (odborná diagnostika specifických poruch učení).
Má práce není jen o reedukacích (nápravné hodiny např čtení, psaní apod.), ale i o dávání prostoru dětem, rodičům i kolegům učitelům, aby je někdo vyslechl a všemožně podpořil na cestě životem. Nenásilná, respektující komunikace, kterou co by terapeut běžně používám, je moje přirozenost. Celou svou praxi si potvrzuji, že děti napříč všemi věkovými kategoriemi na tento styl spolupráce „slyší“ nejvíce ze všeho. Dokonce i ty, které kolegové učitelé často označují za „problémové“. Své kolegy podporuji v hledání cest, jak si nastavit efektivní komunikaci s žákem, se kterým je pro ně spolupráce náročná. Totéž platí i pokud je potřeba, aby se na řešení a pomoci žákovi domluvilo více učitelů mezi sebou či nastavila spolupráce mezi rodiči a školou. Je radost vidět, co všichni dokáží, pokud spolu najdou stejnou řeč. Hlavně pak následuje jako kouzlem úleva pro všechny zúčastněné strany a konečně se otevře prostor pro radost, tvořivost – pro žáky i jejich učitele.
Protože bez efektivní komunikace bych ve své práci nedokázala vyřešit snad nic, intenzivně se věnuji seberozvoji v této oblasti. Začalo to kurzy Respektovat a být respektován a nyní to pokračuje přímo nadšením z T. E. T. Škola bez poražených, v čemž jsem v roce 2018 absolvovala také lektorský kurz. Protože „nejenom očima a ušima vede cesta k člověku, ale také srdcem a citem“ (JW). Osobně si myslím, že respektující komunikace otevírá prostor pro to srdce a cit a přijde mi proto smysluplné ukázat všem, kteří o to stojí, jak na to.
Má práce není jen o reedukacích (nápravné hodiny např čtení, psaní apod.), ale i o dávání prostoru dětem, rodičům i kolegům učitelům, aby je někdo vyslechl a všemožně podpořil na cestě životem. Nenásilná, respektující komunikace, kterou co by terapeut běžně používám, je moje přirozenost. Celou svou praxi si potvrzuji, že děti napříč všemi věkovými kategoriemi na tento styl spolupráce „slyší“ nejvíce ze všeho. Dokonce i ty, které kolegové učitelé často označují za „problémové“. Své kolegy podporuji v hledání cest, jak si nastavit efektivní komunikaci s žákem, se kterým je pro ně spolupráce náročná. Totéž platí i pokud je potřeba, aby se na řešení a pomoci žákovi domluvilo více učitelů mezi sebou či nastavila spolupráce mezi rodiči a školou. Je radost vidět, co všichni dokáží, pokud spolu najdou stejnou řeč. Hlavně pak následuje jako kouzlem úleva pro všechny zúčastněné strany a konečně se otevře prostor pro radost, tvořivost – pro žáky i jejich učitele.
Protože bez efektivní komunikace bych ve své práci nedokázala vyřešit snad nic, intenzivně se věnuji seberozvoji v této oblasti. Začalo to kurzy Respektovat a být respektován a nyní to pokračuje přímo nadšením z T. E. T. Škola bez poražených, v čemž jsem v roce 2018 absolvovala také lektorský kurz. Protože „nejenom očima a ušima vede cesta k člověku, ale také srdcem a citem“ (JW). Osobně si myslím, že respektující komunikace otevírá prostor pro to srdce a cit a přijde mi proto smysluplné ukázat všem, kteří o to stojí, jak na to.